Historie per Fisher Space Pen
Vše začalo v šedesátých letech minulého století, v době, kdy mezi světovými velmocemi USA a tehdejšími USSR vrcholil boj o dobytí vesmíru. Vesmírné agentury se tenkrát mimo jiné potýkaly s obrovským problémem, jakými psacími potřebami vybavovat posádky svých misí na jejich cestách za poznáním. Vzhledem ke sterilnímu prostředí na palubách vesmírných lodí by byla ideálním řešením kuličková pera, u kterých je ale problém již v principu jejich funkce. K tomu, aby psala, potřebují sílu zemské gravitace, díky které při psaní inkoust přirozeně stéká na kuličku. Ve stavu beztíže zkrátka nefungují. Další velký problém spočíval v možnosti úniku řídkého inkoustu z otevřeného nebo poškozeného obalu náplně do okolí. Z těchto důvodů nezbývalo astronautům ve vesmíru nic jiného, než používat obyčejné tužky (mise Mercury a Gemini). Ano, zdánlivě nejjednodušší a nejlevnější řešení. Zde však vyvstávalo další nemalé riziko s potenciálem pozdějších katastrofálních následků. Při použití tužky totiž hrozilo odlomení křehké tuhy a její následné nekontrolovatelné poletování uvnitř plavidla. Kdyby se později tento zbloudilý, navíc elektricky vodivý úlomek tuhy dostal do útrob vysoce citlivých přístrojů, mohl zde zapříčinit zkrat, nebo mechanicky znehybnit některé jejich pohyblivé části.
Vyřešení tohoto problému se ujal Paul C. Fisher se svou společností Fisher Pen Company ve městě Boulder City (Nevada, USA), který se již od roku 1945 podílel na vývoji psacích per s kuličkovou náplní.
A tak v roce 1965, po proinvestování jednoho milionu dolarů (!), představil americkému Národnímu úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) své patentované pero, označené AG7 (Anti-Gravity 7) Astronaut Space Pen.
Hlavní předností tohoto vysoce spolehlivého pera s celokovovým tělem byla jeho hermeticky uzavřená náplň s vnitřním prostorem rozděleným na dvě komory pohyblivým pístem. Spodní komora obsahovala speciální, vysoce elastický tixotropní inkoust (v klidovém stavu je tuhý, při psaní, v místě pohybu kuličky, zkapalní). Komora nad pístem byla natlakována dusíkem na tlak 343 kPa.
Díky této unikátní konstrukci nebylo pero závislé na zemské gravitaci, psalo i ve stavu beztíže, v jakékoliv poloze, na většinu povrchů, pod vodou, v oleji a při extrémních teplotách od -35 do 120 °C. Navíc, v případě mechanického poškození pouzdra náplně, inkoust díky svým tixotropním vlastnostem neunikal volně do okolního prostředí, ale zůstal jakoby nalepen okolo náplně.
V roce 1967, po dvou letech důkladného testování, NASA rozhodla o zařazení per Fischer Space Pen do vesmírného programu. Svou spolupráci se společností Fisher Pen Company zahájila nákupem prvních čtyř set kusů těchto per pro projekt Apollo, přičemž poprvé bylo pero Fisher AG7 Space Pen naostro použito při misi Apollo 7, která se uskutečnila 11.až 22.října 1968.
Záhy, v únoru 1969, využil tehdejší Sovětský svaz spolupráce s USA při projektu Apollo - Sojuz, a pro své kosmonauty nakoupil prvních sto kusů per a tisíc kusů náhradních náplní.
Od té doby jsou pera Fisher Space Pen součástí inventáře každé pilotované mise do vesmíru, a to včetně té nejznámější - mise Apollo 11 – první přistání člověka na Měsíci (20.července 1969).
Zatím tedy není pochyb o tom, že jsou pera Fisher Space Pen dodnes nejlepšími pery pod Sluncem.
